O mně

Cesta mým životem...

Moji rodiče Jan Jaroslav Soukup a Jaroslava rozená Tůmová byli oba z Vysočiny. Táta z Rybníčku u Chvojnova, maminka z Pelhřimova. Pro svou svatbu v roce 1929 si nevybrali zrovna nejidyličtější čas. Museli se po nastěhování do Prahy dost otáčet, aby se zařídili. Táta ještě pracoval pro Srba a Štyse ve smíchovské LOGII, před tím vedl labor. obchod v Brně. Když se přehnala krize, nastoupil jako nový disponent do Poděbrad. Měl na starosti produkci minerálky Poděbradka, její reklamu, marketing a také propagaci Poděbrad jako lázní „Na srdce jsou Poděbrady“ je jeho slogan do dnes užíván.

No a tak mě maminka povila až v horkém červenci 1935. Dojela si na to do Pelhřimova k panu primáři Pujmanovi, který je také na mém křestním listě podepsán v rubrice Porodní bába... Křtil mě pak msg. Vaněk, osvícený kněz a tehdejší pelhřimovský děkan. Obě babičky prý ze mě měly radost a mamina své mámě tak byla na blízku, kdyby něco... Maminčina švagrová, moje teta Pepička Lipská měla v té době v bytě nad Lipského pelhřimovskou cukrárnou už tři kluky – Oldu, Lubomíra a Dalibora. Tak mohla mojí mamince leccos poradit. Táta byl v Poděbradech slaměným vdovcem a tak byl rád, když se na podzim jeho drazí vrátili. Netrvala ta idyla víc jak tři roky.

Přišli Němci, začala 2. Světová válka a já jsem dostal těžké astma. Takže si pamatuju, jak mě celé noci nosili v náručí, na spousty injekcí, na zábaly, na vše, co jsem nesměl nebo musel. Nesměl jsem běhat, cvičit, křičet, koupat se, natož plavat, pomalu dýchat, moc brečet – a tak jsme prožil prvních deset let života. Co jsem směl a dělal a měl rád, to byly knížky, barvičky, loutkové divadlo, vystřihovánky kulis, Betlémy, lodičky z topolové kůry. Při nemoci mě v posteli okouzlovaly ilustrace Trnkovy, Turecká vojna od Volfa, Hály a Plicky, Jiráskovy Staré pověsti české, Babička, Troskovy a Werneroy knihy, později po válce Rychlé šípy, časopis Junák a Vpřed...

A tady přišel v mém životě další zlom: zoufalí rodiče mě konečně, po všech těch doktorech a lázeňských odbornících, ukázali mojí „porodní bábě“, panu primáři Pujmanovi v pelhřimovské nemocnici. Ten moc dlouho neváhal: „Kluka pořádně krmit, občas do vody, do lesa, do Skautu, do přírody. A žádné velké ciráty – otužovat, nechránit před počasím. Stejně vyroste a bude po pubertě zdráv“. Totéž řekl našim i profesor Švejcar – ale moc na to tehdy nedali. Pujmana ale poslechli - a tak jsem přežil!

Na podzim 1945 jsem byl na první schůzce Vlčat – vedl je Akéla, totiž pan učitel Burian, to jsem ještě netušil, že je to strýc Pepa mé budoucí ženy Evy – a tak došlo k prvnímu krásnému prolnutí osudů. Vlastně ne prvnímu! V době, kdy jsem se v Pelhřimově narodil, čekala během tří dnů svou holčičku Evu paní učitelka Mádlová, rozená Burianová, v Lovosicích, kde oba manželé učili.

zpět nahoru

Inspirační zdroje, celoživotní zájmy

Příroda

Biologie, geologie, mineralogie / 2 semestry na geologicko-geografické fakultě University Karlovy před vstupem na architekturu.

Estetika živé i neživé přírody. Kouzlo minerálů. Monumentalita utváření Země.

Bohatá tvarovost struktur a minerálů. Estetika, tvarovost a funkčnost rostlin. Biotopy. Harmonie živé a neživé přírody s lidstvem.

Člověk

Jeho dějiny. Procesy tvroby od nejstarších výtvarných i technologických projevů po současnost. Člověk a voda. Životní prostředí a prostorové vztahy.

Kresba, plastika, ornament, písmo. Moře a plavba. Města, vsi a lidské stavby z kamene a dřeva. Chrámy a obětiště. Ritus. Symbolika v procesu vývoje kultur.

Čistota dětství. Dobro a zlo, zápas protikladů jako směřování k harmonii.

Člověk jako součást přírody a obyvatel Vesmíru. Láska.

Duchovní zdroje

Velký vliv v pohledu na svět a člověka v něm u mě mají tři již zesnulí příslušníci Devětsilu, avantgardy 20. a 30. let dvacátého století.

Můj profesor architekt Dr. Karel Honzík, básník Jaroslav Seifert a taneční pedagožka, profesorka mé ženy doc. Jarmila Kröschlová.

Páni profesoři V. V. Štech a J. Kadeřábek mě podnítili k úvaze o technice reliéfní malby. Vliv enkaustik Procházkových, drobné skvělé reliéfy Suchardovy, Starověké s středověké mince a pečetě, gotická, renezanční a secesní tvorba šperková i reliéfní. Scénický svět Schikanedrův. Hudba romantiků, ale i Janáčkova, Martinů, Mahlerova, impresionisté, Ravel, Debussy, Respighi. Keltská hudba.

Hudba lidová, písně a zvyky našeho lidu po celé zemi. Fluidum dalekých zemí a měst. Nesplněné i přežité radosti, touhy a smutky. Život.

Výtvarné podání

Vyplynulo časem z celoživotních zájmů a také ze scénografických zkušeností. Obrazy pojímám jako transpozici zážitků, do jejichž prostorů zároveň vstupují i účastníci, s jejich tvorbou. Používám prastarou techniku nízkého polychromovaného reliéfu a různých struktur, a tu pak po technologických procesech polychromuji různými prostředky / pigmenty, pastel, voskové techniky, olej, akryl, tempera, patináž, zlacení, krakeláž, email, polyester, epoxyolej, laky/.

Záměrně se vyhýbám jakémukoli „zařazení do globálního výtvarného vývoje“ protože uznávám jen ta omezení mé tvůrčí svobody, která si sám určím.

zpět nahoru